Jen na málo věcí se lze spolehnout tak, jako na pravidelné cykly pohybu Země a jiných viditelných nebeských těles. Tato vzácná stabilita se stala také základem pro měření, zaznamenávání a předpovědi plynutí času.

Stolní kalendář na rok 2022.

Jednou z nejvýznamnějších evolučních výhod lidského druhu je bezesporu schopnost rozeznávat v přírodě se pravidelně opakující jevy. Náš mozek z nich dokáže odvodit zákonitosti a zobecnit je do formální podoby. Každý takový proces však začíná důkladným pozorováním světa kolem nás a jinak tomu nebylo ani v případě měření času.

Latinský výraz kalendae znamená něco jako „vyhlásit“ nebo „ustanovit“. Ve starověkém Římě označoval první den nového měsíce, který byl „vyhlášen“ vždy poté, co byl na obloze zpozorován Měsíc ve fázi novu. Rituál pozorování novu Měsíce probíhal na posvátném místě Curia Calabra, kde vždy velekněží oznámili nejen první den každého nového měsíce, ale i počet dní do následujícího úkazu nového měsíčního cyklu. Praktický význam přesného určení prvního dne v měsíci byl velmi prozaický – označoval čas, kdy museli dlužníci splatit dluhy zapsané v knize zvané calendarium. Ta tvořila cosi jako jeden velký účetní záznam o tom, kdo komu kolik dluží. Tato spojitost jasně naznačuje, jak důležitou společensko-ekonomickou funkci kalendáře odedávna plnily.

První kalendáře

Římané nebyli ani zdaleka první civilizací, která vzhlížela k obloze s cílem identifikovat pravidelné časové intervaly. Domnělým účelem soustavy kamenů uspořádaných do tvaru nepravidelného oválu ve Wurdi Youang, na jihozápad od australského Melbourne, bylo podle odborníků pozorování a zachycení slunovratů a rovnodenností. Odhadovaný původ tohoto útvaru je v období jedenáct tisíc let př. n. l.

Před několika lety objevili skotští archeologové v poli v panství Aberdeenshire pozůstatky mezolitického monumentu a následný výzkum ukázal, že se jedná o dosud nejstarší známý kalendář vůbec. 12 jam korespondujících s jednotlivými fázemi měsíce, a jejich orientace umožňující synchronizaci s ročními obdobími během zimního slunovratu, je dílem sběračů a lovců žijících na daném území již osm tisíc let př. n. l.

I když kamenné monumenty možná plnily úlohu sledování času vyhovující potřebám primitivních kultur, technologický rozvoj vyžadoval flexibilnější metody. Sumerové vytvořili přenosný kalendář přibližně ve dvacátém prvním století před Kristem. Rok měl podle něj 12 lunárních měsíců, každý z nich sestával z 29 nebo 30 dnů a každé čtyři roky přibyl jeden měsíc navíc. Postupně v následujících stoletích přibývají důkazy o autentických kalendářích z říše Babylonu, Persie, Řecka, Číny i Indie, a všechny z nich se shodují v referencích pohybu nebeských těles a pravidelných astronomických jevů, počtu dní do roka (v intervalu od 354 dní + přestupný rok do 365 dnů) i cyklickém chápání času.

Stolní kalendář na rok 2021 v pracovně.

Juliánský kalendář

O reformu přístupu ke sledování neúprosně plynoucího času se zasloužil římský císař Julius Caesar. Římský kalendář se do roku 45 př. n. l. opíral o schéma přidávání jednoho extra měsíce nazvaného Intercalaris (nebo také Mercedonius) každé čtyři roky, v období mezi únorem a březnem. Tento speciální měsíc měl 27 dní a v přestupném roce kompenzoval „ztrátu“ vůči solárnímu roku (podobně jako dnes 29. únor).

Caesarovou hlavní motivací bylo zneužívání veleknězi, jejichž úkolem bylo vyhlásit kdy Intercalaris začne, nakolik jeho období nebylo stanoveno pevně. Velekněží však v této otázce často jednali zištně a nechávali se ovlivňovat politikou, což vedlo k výrazné společenské destabilizaci, nepředvídatelnosti a takzvaným „rokům zmatku“.

Císař tedy přizval více renomovaných astronomů a matematiků a na základě jejich rad vydal v roce 45 př. n. l. edikt, kterým se počet dní v roce změnil z 355 na 365 ¼ a v přestupném roce byl měsíc Intercalaris nahrazen jedním dnem navíc. Přestože se tato změna přímo týkala pouze římského kalendáře, podstata a princip reformy pronikly i do jiných koutů antického světa a podobná pravidla si osvojily i další starověké říše.

Význam juliánského kalendáře však nespočívá jen ve změně počtu dní v roce. Postupně přinesl i nové názvy měsíců, z nichž některé se používají dodnes, a rozpoutal také debaty upřesňující počty dní jednotlivých měsíců, den začátku nového roku i počítání let.

Původ názvů měsíců roku

Většina národů vycházela z latinských slov, a proto si často můžete bez problémů domyslet, o jakém měsíci lidé mluví i v jiném jazyce. Pro příklad uvádíme názvy měsíců slovensky:

Január – podle římského boha jménem Janus. Ten měl dvě tváře, z nichž jednou viděl minulost a druhou budoucnost. Byl také bohem dveří.
Február – podle římského festivalu očisty, zvaného Februa.
Marec – podle Marse, římského boha války.
Apríl – z latinského slova aperire – otevírat se, rašit.
Máj – podle bohyně Maia (plodnost a růst).
Jún – podle bohyně Juno (svatba a porod).
Júl – podle císaře Julia Caesara.
August – podle císaře Augusta.
September – podle římského čísla sedm (septem, původně sedmý měsíc).
Október – podle římského čísla osm (octo, původně osmý měsíc).
November – podle římského čísla devět (novem, původně devátý měsíc).
December – podle římského čísla deset (decem, původně desátý měsíc).

Zajímavé jsou i původy našich českých názvů měsíců, názvy čerpaly ze starobylých slovanských slov a podle toho, co se v daném měsíci děje:

Leden – měsíc sněhu a ledu
Únor – podle slova nořit, jelikož dochází k oblevě a led začíná tát a noří se do vody
Březen – břízy začínají kvést
Duben – podle stromu dub, který už je v tomto období pěkně zelený
Květen – probuzení přírody a všechno kvete
Červen – u tohoto měsíce je několik vysvětlení: sbírání druhu hmyzu červec (používal se jako barvivo), v ovoci se často nacházejí již červi, červená barva spojená s dozráváním mnoha plodů (třešně, jahody, maliny)
Červenec – podobně jako předchozí měsíc, ale pro tento měsíc je nejvíce příznačná červená barva všech vyzrálých plodů
Srpen – období, kdy se chodilo na pole kvůli sklizni, na kterou byl kdysi potřebný srp
Září – divoká zvěř začíná být v říji (název je odvozen ze spojení za říje)
Říjen – hlavní měsíc, kdy je už většina zvířat v říji
Listopad – podzim je již v plném proudu a pestrobarevné listy již opadávají ze stromů
Prosinec – více významů, první vysvětlení je podle slova prosinoti, které je odvedeno od slova sinati – svítit, zářit, protože slunce tehdy září mezi oblaky a také začíná zimní slunovrat. Lidová etymologie naznačuje, že název může být odvozen i od slova proso, jelikož v tomto období se často jedlo hodně kaše z prosa, nebo ze slova prosit v souvislosti s Vánocemi a prosením o dárky. 

Gregoriánský kalendář

Juliánské verzi kalendáře se sice úspěšně dařilo dlouhá staletí, ale nebyla bez chyb. Konkrétně, v důsledku zmíněné délky roku stanovené na 365 a ¼ dne se a až do šestnáctého století naakumuloval rozdíl, který znamenal, že jarní rovnodennost v té době připadla na 10. nebo 11. března, tedy o více než deset dní dříve, než je tomu teď.

Aby se předešlo i této, náboženské praxi nevyhovující nepřesnosti, inicioval papež Řehoř XIII kampaň cílenou na zkrácení délky roku z 365,25 na 365,2425 dní, což bylo ještě blíže solárnímu roku. Reforma se povedla a do praxe byla uvedena posunem data, kdy na základě dohody hned po čtvrtku 4. října 1582 následoval pátek 15. října 1582.

Adopce nové verze kalendáře napříč evropským kontinentem však nebyla jednoduchá ani přímočará. Zatímco katolické země si gregoriánský kalendář osvojily ještě v roce 1582 (dostupnými se stávaly i první tištěné verze), protestantským a ortodoxním zemím to trvalo mnohem déle, někde se tato změna dokonce setkala se silným odporem a násilnými protesty. Aljaška byla posledním protestantským územím s juliánským kalendářem platným až do roku 1867 a Rusko, Rumunsko či Turecko gregoriánský kalendář akceptovaly až ve dvacátém století.

Stolní kalendář na rok 2022.

Dny v týdnu

Sedmidenní týden přetrvával ve většině historických kalendářů a názvy dní byly nejčastěji odvozeny od božstev příslušné mytologie. Etymologie pojmenování dní v týdnu v češtině je však jiná a souvisí spíše s pořadím:

Pondělí – den po odpočinku.
Úterý – druhý den (staroslovenský vtor = jiný, druhý),
Středa – střední den,
Čtvrtek – čtvrtý den,
Pátek – pátý den,
Sobota – podle hebrejského sabbath, den volna,
Neděle – podle slovanského nedělat, tedy nic nedělat.

Stolní kalendář na rok 2021.

Další známé kalendáře

Čínský kalendář

Čína se v současnosti řídí gregoriánským kalendářem, ale v minulosti měla etnika žijící na jejím území vlastní způsob měření i zaznamenávání času. Dny podle něj začínají a končí o půlnoci a měsíce začínají dnem fáze novu Měsíce. Roky začínají druhým (nebo třetím) novým měsícem po zimním slunovratu. Složitá organizační struktura celého čínského kalendáře obsahuje několik prvků určených pro specifické funkce. Celosvětově známý je zvyk zasvěcení každého roku jednomu ze zvířat čínského zvěrokruhu (aktuálně probíhá rok tygra). Obdoby čínského kalendáře se vyskytují i v jiných východoasijských zemích.

Mayský kalendář

Mayský kalendář je označení pro systém používaný ve Střední Americe před příchodem Kryštofa Kolumba. Jeho základy spojují několik menších cyklů různé délky, které jsou spojeny do jednoho většího, synchronizovaného cyklu nazývaného také kalendářní kolo. Jednotlivé cykly s různými počty dní sloužily ke sledování různých (účelových) časových období i k určení jejich vzájemných vztahů a pravidelně se prolínajících period. Mayský kalendář spojuje prvky mytologie, astronomie a několika zajímavých matematických konceptů.

Hebrejský kalendář

Hebrejský kalendář se dnes používá zejména pro potřeby židovských náboženských obřadů, ale, spolu s gregoriánským, slouží také jako oficiální kalendář státu Izrael. Určuje například data židovských svátků, dny vhodné pro veřejné čtení částí Tóry, nebo pro zemědělské aktivity.

Hebrejský lunární rok je asi o 11 dní kratší než solární rok. Zavádí proto 19letý cyklus pro synchronizaci přidáním přechodného měsíce každé dva nebo tři roky (celkem sedmkrát za 19 let). Přesto je hebrejský rok stále o 6 minut a 40 sekund delší než současný průměrný solární rok, což znamená, že každých 216 let hebrejský kalendář zaostane o jeden den.

Islámský kalendář

Kalendář Hidžri, také známý jako islámský, je také stále živý hlavně díky účelovému využití pro náboženské potřeby. Používá se ke správnému určení dnů muslimských svátků a rituálů. Téměř ve všech zemích, kde je převládajícím náboženstvím islám, je občanským kalendářem gregoriánský kalendář se syrskými názvy měsíců, ale náboženským kalendářem je právě Hidžri. Islámský letopočet začíná rokem odchodu proroka Mohameda z Mekky do Mediny.

Obdobně religiózně zaměřené kalendáře jsou typické i pro indický subkontinent, a to jak pro hinduisty, tak i pro buddhisty.

Stolní kalendář

Zajímavosti spojené s měřením času

Historicko-náboženským důvodem, proč je neděle v některých zemích prvním dnem v týdnu, je spojení se Sluncem. V Egyptě byla právě neděle zasvěcena bohu slunce Ra a bohoslužba byla považována za nejlepší způsob, jak začít týden. Podobně tak i Římané věřili, že týden začíná ve znamení slunce (neděle) a měsíce (pondělí) a končí ve znamení boha Saturna (sobota).

Měsíce leden a únor pocházejí přibližně z doby založení Říma. Byly přidány do kalendáře, který byl původně rozdělen pouze do deseti období podobných měsícům. Jejich délka se pohybovala od 20 do 35 nebo více dní.

Rok nula nikdy nebyl, jde o mýtus. Rok 1 př. n. l. následoval rok 1 n. l. Evangelium podle Matouše říká, že Ježíš se narodil za vlády krále Heroda Velikého, který zemřel v roce 4 před Kristem. Je proto pravděpodobné, že Ježíš se skutečně narodil kolem roku 7 př. n. l. Přesné datum jeho narození však není známo a s určitostí se neví ani to, zda to bylo 25. prosince.

Současný kalendář není bezvadný a stále se navrhují jeho další reformy. Z pohledu astronomické přesnosti už zřejmě nepotřebuje zlepšení, ale sedmidenní týden a různé délky měsíců jsou pro někoho nevyhovující. Zdá se také, že pokud by kalendář mohl mít všechny svátky a všechny dny odpočinku každý rok pevně stanoveny na stejná data, takové uspořádání by bylo pohodlnější.