Umíte správně recyklovat?

Proč a jak správně recyklovat, abychom si naše prostředí udělali zdravějším a hezčím místem pro život.

Začátkem 70. let minulého století postihla údajně výrobce fotokopírek obava, že společnost spěje k úplné eliminaci používání papíru. O čtyři dekády později ho produkujeme více než kdykoli předtím. Dobrou zprávou je, že každý rok roste i míra jeho recyklace, i když ani ta se neobejde bez dodatečných problémů.

Papír není, na rozdíl od jiných materiálů, recyklovatelný do nekonečna. Tvoří ho celulózová vlákna, která, aby z nich mohl být znovu vyroben papír, musí mít určitou délku. Tato délka se ale s každou novou recyklací zkracuje a nový papír tím ztrácí na kvalitě. Z recyklovaného kancelářského papíru může být stále vyroben relativně kvalitní papír vhodný i do tiskáren, ale ze směsi novinového, kancelářského a krabicového papíru už jen papír nižší třídy.

Kromě toho je většina recyklovaného papíru potištěna barvami, inkoustem a v případě obalů často i lepidlem. K jejich odstranění se používá chemické bělidlo, které pak tvoří dodatečný problematický odpad. To přidává recyklaci i určitá negativa, která je třeba při její realizaci určitě zohlednit.

Jak je vidět na příkladu papíru, recyklace může přinášet určitou, na první pohled možná skrytou komplexitu, s níž je pak třeba se při zpracování tříděného odpadu vypořádat. Jak tedy správně recyklovat tak, aby bylo další zpracování odpadu co nejsnazší?

Proč recyklovat

Většina odpadu, který vyprodukujeme, skončí na skládkách nebo ve spalovnách. Odpad na skládkách smrdí, zabírá spoustu místa a po zahrabání pod zem může působit toxicky na půdy i vodní zdroje. Spalování odpadu přispívá ke znečištění ovzduší a zvyšování množství skleníkových plynů v atmosféře. Co víc, takový odpad obsahuje množství znovu použitelného materiálu. Jeho zničením, zahrabáním pod zem, nebo jiným znehodnocením se sami připravujeme o cenné zdroje surovin a devalvujeme hodnotu energie, vynaložené na výrobu věcí končících na smetišti.

Recyklace tedy zachraňuje cenné zdroje, snižuje vytíženost skládek a spaloven, přispívá k čistšímu prostředí a snižuje i spotřebu energie, neboť výroba nových produktů jí potřebuje mnohem více než výroba z recyklovaných materiálů.

Je ale recyklace opravdu efektivní? Otázka, kterou si klade vícero kritiků, označující recyklační hnutí z environmentalismu „pro dobrý pocit“. Studie o pozitivním impaktu recyklace se však periodicky objevují v různých zemích světa. Jeden citát za všechny: „V roce 2006 Američané recyklovali 32,5 % pevného komunálního odpadu, čímž předešli uvolnění 52 milionů tun uhlíku z atmosféry, což je ekvivalentem odebrání 41,2 milionu aut ze silnic,“ píše americká vládní agentura EPA (United States Environmental Protection Agency). Otázka ohledně výše emisí během zpracování recyklovaného odpadu samozřejmě zůstává, ale výzkumy ukazují, že je mnohem nižší.

Jak separovat odpad

Prvním krokem v recyklačním procesu je zodpovědné třídění odpadu. To má, co do logistiky, tři hlavní podoby:

• odpad zůstane doma, kde proběhne jeho další recyklace,
• odpad přijede vyzvednout k tomu určená služba,
• odpad je třeba odvézt na sběrné místo.

Značnou část kuchyňského a zahradního odpadu lze kompostovat. Jedná se o biologicky rozložitelné složky, ze kterých postupně vznikne kompost – materiál podobný zemině, plný živin a znovu využitelný v zahradě. Čas rozkladu tohoto takzvaného bioodpadu se řádově pohybuje v týdnech. Silnější větve lze rozdrtit na drobné kousky speciální technikou a také použít na zahradě, nebo vyvézt na skládky zeleného odpadu, které jsou často poskytovány obcemi.

Již zmiňovaný papír je nejvhodnější třídit podle typů – karton, tisk, kancelářský papír. Tak se bude v následujících krocích recyklačního procesu snáze shromažďovat pro další použití. Papír se, v závislosti na kvalitě a povětrnostních podmínkách, ve kterých je ponechán, rozloží během několika měsíců. Velmi důležité je kartony a krabice před recyklací zmáčknout, ideálně potrhat – takto bude v modrém kontejneru více místa a nebude zbytečně přeplněný.

Většina kovů v komunálním odpadu pochází z konzerv od jídla, nápojů a aerosolů. Konzervy bývají vyrobeny z oceli, která se dá snadno roztavit a znovu použít. Nápojové plechovky jsou z hliníku, a právě jeho těžba je velkou environmentální zátěží. Hliník se ve volné přírodě rozloží za 20–100 let. Recyklace hliníku je proto mimořádně důležitá a plechovky mají relativně vysokou hodnotu.

Dřevo z nábytku či stavebního materiálu je často nutné odvézt na sběrný dvůr, případně objednat speciální kontejner. Své další využití najde například po rozdrcení a znovu slepení jako laminát.

Poměrně jednoduché jsou také separace a další zpracování skla. Dá se zahřát na vysokou teplotu a přetavit do nové podoby. To je mnohem přijatelnější, než čekat na jeho přirozený rozklad – 4000 let. Třídění skla spočívá ve vyhození do určených nádob, případně vrácení zálohovaných lahví. Sklenice a láhve vyhazujte bez víček.

Použité baterie, podle toho, jakého jsou typu, mohou obsahovat několik druhů vysoce toxických prvků a sloučenin. Jejich rozklad trvá 200–500 let. V žádném případě nepatří do komunálního odpadu a je třeba je odnést na speciální sběrná místa. Ty bývají v supermarketech i u prodejců spotřební elektroniky.

Fotografie kdesi ve struze volně pohozených starých gumových pneumatik se staly jakýmsi nechvalným symbolem nezodpovědného přístupu k nakládání s odpadem. Jsou přitom skvělou druhotnou surovinou a mohou ušetřit až 2 tuny ropy na každou tunu nových pneumatik. Rozloží se až za zhruba 265 let. Ještě horší, než nelegální vyhození může být jejich pálení, neboť je zdrojem karcinogenních látek.

O něco problematičtější je nakládání s olejem. Motorové oleje jsou vysoce toxické pro celý ekosystém a určitě nepatří do kanalizace. Litr oleje může znečistit až milion litrů vody a rozloží se až za 10–100 let. Je nezbytné odevzdat je do recyklačních středisek, kde budou znovu zpracovány do nových produktů, jako je palivový olej. Rostlinné kuchyňské oleje lze zase přeměnit na biopalivo.

Ze všech skupin komunálního odpadu představují plasty největší problém. Jejich přirozený rozklad trvá až 500 let, mají nízkou hmotnost a snadno je roznáší vítr i vodní proud a jejich mikroskopické kousky pronikají do organismů živočichů. Také se těžko recyklují – plastů je více druhů, a ne vždy se jejich recyklace ekonomicky vyplatí. PET láhve lze přeměnit na textilní tepelnou izolaci, z HDPE (silnější matný plast, například od některých čisticích prostředků) vznikají pevnější nádoby než květináče a bioplasty by měly být samy snáze rozložitelné.

Co se doby rozkladu týče, zajímavé je podívat se i na některé produkty, které často končí na zemi. Pro žvýkačky je to 5 let, pro cigaretové nedopalky 3 měsíce až 2 roky, pro papírové kapesníky 3 měsíce a pro plastové karty 1000 let.

Speciálně při managementu plastů, ale i při komunálním odpadu všeobecně platí, že nejlepší strategií je snížení jejich produkce.

Naše tipy, jak žít ekologicky:

1. Zainvestujte do přírodních ekologických obalů, jako jsou ty na bázi včelího vosku. Stejně tak na trhu existují i obaly ze sójového vosku.

2. Přestaňte používat jednorázová plastová brčka k pití nápojů. Doma je nahraďte trvanlivými nebo rozložitelnými a v baru personál předem upozorněte, že brčko nepotřebujete.

3. Omezte nebo úplně upusťte od konzumace nápojů z plastových lahví. Pořiďte si znovupoužitelnou láhev, kterou můžete brát s sebou a pokud pijete perlivé nápoje, doplňujte je ze stroje na sodu. Mléko nakupujte ve skleněných lahvích.

4. Totéž platí i pro nádoby na horké nápoje. Transportní „take away“ kelímky obsahují plasty a obtížně se recyklují. Namísto nich si pořiďte jeden trvanlivý cestovní šálek, který kromě pozitivnějšího environmentálního dopadu i lépe vypadá.

5. Další položkou v pořadí, kterou je třeba nahradit, jsou jednorázové plastové nákupní tašky. Státy postupně zakazují jejich používání, ale to není důvod k vyčkávání. Alternativ je nespočet, ale je potřeba si i zvyknout nákupní tašku používat a nezapomínat ji doma. Samozřejmě, pokud jste si koupili látkovou nebo síťovou tašku, neznamená to, že staré plastové tašky máte vyhodit. Právě naopak, tyto plastové tašky zkuste využít co nejvíce, zamezíte tak další tvorbě odpadu. Stejně tak můžete využít i malé síťové tašky na nákup ovoce a zeleniny a vyhnete se tak použití mikrotenových sáčků.

6. Plastové nádoby na jídlo rovněž nepatří do žádné environmentálně smýšlející (a jednající) domácnosti nebo kanceláře. Pořiďte si kvalitní skleněné nebo nerezové nádoby pro skladování/přenášení jídla. Při přebírání dodávky jídla odmítněte plastový příbor.

7. Když party, tak bez plastů. Balóny, dekorace, příbory, talířky – všechny tyto jednorázové produkty můžete s čistým svědomím oželet nebo nahradit vůči životnímu prostředí ohleduplnějšími výrobky. V případě nádobí to znamená více mytí po party, ale proč byste zrovna vy nemohli jít příkladem.

8. Štětiny na plastových zubních kartáčcích jsou nerecyklovatelné, proto musí být odděleny od rukojetí, které se dále zpracovávají. Štětiny skončí ve spalovně, nebo na skládce. Bambusové zubní kartáčky jsou lepší cestou.

9. Potraviny nakupujte v rychle se množících bezobalových obchodech.

10. Zmrzlinu jezte z kornoutu, ne z kelímku.

11. Zvažte mytí se mýdlem, ne tekutým tělovým šamponem v plastovém obalu. Stejně tak si můžete ponechat obal z tekutého mýdla a dočepovat si nový obsah v bezobalovém obchodě. Momentálně jsou velmi populární také tuhé šampony, které jsou přírodní a vlasy si s nimi umyjete stejně jako s běžným tekutým šamponem. Jejich výhoda je také jednoduchá skladnost a transport při cestování.

12. Snažte se kupovat méně šatů a obuvi, ať jsou raději v lepší kvalitě a v případě potřeby si je nechte opravit u krejčího a obuvníka.

13. Nekupujte si kávovar na plastové kapsle. Pokud již tento kávovar vlastníte, namísto jednorázových kapslí si můžete koupit opakovaně plnitelné kapsle, do kterých si můžete dát kávu dle vlastního výběru.

14. Pro domácí skladování potravin používejte skleněné sklenice od zavařenin a podobně.

15. Pokud musíte koupit něco v plastovém obalu, kupte to v co největším množství. Snižujete tím množství spotřebovaného plastu na jednotku zboží.

Nejčastější chyby při recyklaci, kterých je třeba se vyvarovat:

• Obaly špinavé od jídla často nemohou být recyklovány, proto je omyjte.
• Plastová víčka jsou recyklovatelná.
• Špinavý, mastný a ani skartovaný papír nepatří k suchému tříděnému papíru.
• Naopak, lesklý papír, z jakého jsou časopisy, se recyklovat může.
• Nedávejte recyklovatelné materiály do plastových pytlů.
• Běžné nerecyklovatelné spotřební produkty: laminovací obaly, sáčky od chipsů, vata, plastové hračky, tuby od zubní pasty, tepelnou úpravou tvrzené sklo (zejména některé vínové sklenice a karafy).

Recyklační značky

Zelený bod – jeho úkolem je podpora separovaného sběru obalu a osvěta obyvatelstva. Tuto registrovanou značku zastřešuje organizace PRO EUROPE, která je organizací evropských programů pro využití odpadů.

Panáček s košem – vyjadřuje, že obal (z recyklovatelného materiálu) je třeba po použití vhodit do specificky určené sběrné nádoby.

Znak s přeškrtnutým košem – označuje elektrická a elektronická zařízení i baterie, žárovky, zářivky, které lze odevzdat pouze ve specializovaných sběrech (např. sběrné dvory), obchody s elektronikou, nebo v rámci organizovaného sběru. Do žádné z běžně dostupných nádob na odpad nepatří.

CE "conformité européenne" – označení se vyskytuje na produktech prodávaných v EU a zaručuje, že dodržují nejvyšší standardy pro bezpečnost, zdraví a ochranu životního prostředí platné v EU.

FSC / PEFC – označuje výrobky vyrobené ze surovin původem z ekologicky zodpovědného hospodaření se dřevem a dodržováním ekologických, sociálních a etických standardů.

Tří-šipkový symbol zelený, nebo s nevyplněnými šipkami – označuje obal vyrobený z recyklovatelných materiálů, výrobky snižující tvorbu odpadu. Výrobky, které šetří suroviny, energii, znovu použitelné obaly, snadno rozložitelné, nebo třeba i kompostovatelné výrobky.

Tří-šipkový symbol černý – materiálové označení složení zboží. Značka bývá doplněna o písemné a číselné údaje podle toho z jakých materiálů je obal vyroben. Všeobecnou kategorii materiálu popisuje kód sestávající z písmen lokalizovaný pod šipkovým trojúhelníkem. Bližší specifikaci materiálu udává číselný kód ve středu trojúhelníku. Pro konkrétní interpretaci číselných kódů se obraťte na úřad životního prostředí nebo dodavatele služeb sběru a recyklace komunálního obchodu.

Například:
•    značka pro papír je PAP a podle čísla 22 jde o novinový papír,
•    značky pro plasty jsou PET, PES, PVC, PS, PP, PE, PE-HD, PE-LD a podle čísla 3 jde o PVC,
•    značka pro sklo je GL a podle čísla 70 jde o čiré sklo,
•    značky pro kovy jsou například ALU a FE a podle čísla 41 jde o hliník,
•    značky pro nápojové kartony jsou C/PAP a podle čísla 84 jde o tetrapak.

Třídění do speciálních nádob

Samosprávy, zajišťující svým obyvatelům sběrné nádoby a kontejnery na odpad, poskytují zpravidla i nádoby vyhrazené pro separovaný odpad, popřípadě se v některých obcích sbírá odpad v pytlích před domem. Ty jsou rozlišeny barevně a patří do nich jen určené druhy odpadu.