O tom, jak na prvním dojmu stále záleží i v době, kdy obchodní reputaci ovlivňují všudypřítomné online ratingy, snad nejlépe svědčí neutuchající popularita vizitek. A to, že příliš nepodléhají ani silnému trendu omezování spotřeby papíru a přetrvávají ve své tradiční podobě, také napovídá, že prezentovat se dokonalou vizitkou není ani zdaleka přežitek.

Historie

Stabilní místo vizitky v marketingu a obchodním styku pramení z dlouhé a bohaté minulosti. Dnešní forma i účel jsou spojením jejích několika předchůdců – karet držitele, návštěvníka a obchodníka – objevujících se v různých historických obdobích.

Kartu držitele tvořila podepsaná hrací karta. V šestnáctém století byla legitimním právním dokumentem, podobným dluhopisu – opravňovala (nebo zavazovala) držitele k finančním nárokům (povinnostem).

Jak již název napovídá, návštěvní karty sloužily k ohlašování návštěv. Osoba, zpravidla výše postavená, zamýšlející návštěvu poslala sluhu s kartou do domu, ve kterém se chtěla ohlásit. Nešlo jen o uctivou formalitu avizování úmyslu předem, ale také o módní způsob signalizace vyššího společenského statusu. A oběma těmto záměrům odpovídalo i grafické zpracování těchto karet.

První návštěvní karty pocházejí již ze čtrnáctého století z Číny. Byly malými kaligrafickými díly vytištěnými na ručně vyrobeném papíře.

V Evropě sedmnáctého století byly návštěvní kartičky stejného formátu jako hrací karty. Kromě jména majitele a důvodu návštěvy (uváděného zkratkou, např. P. F.) často obsahovaly rodinný erb, ornamenty, přírodní a náboženské motivy. Čím detailnější a propracovanější byl jejich design, tím působivější byl i první dojem z nich. A v devatenáctém století, s rozmachem litografie a poklesem ceny, přibývaly jak barvy, tak i typy písma a nové grafické styly.

Kolem tohoto, časem už celospolečenského, fenoménu se zároveň rozvíjela i specifická etiketa. Diktovala například, že se jménem vdané ženy se uvádělo i jméno jejího manžela, nebo že karta složená na polovinu byla adresována více osobám v dané domácnosti. Stopy této etikety se dodnes zachovaly u karet posílaných při různých příležitostech.

Účelem obchodních karet byla, vedle reklamy, i navigace adresáta k obchodnímu místu v časech před číslováním domů. Zobrazovaly vývěsní štíty obchodníků a malé orientační mapky, ale fungovaly i jako ceníky, účtenky, či objednací formuláře.

Designové tipy

Moderní design nabízí i vám řadu nástrojů, jak převzít nad vzhledem vaší vizitky kreativní kontrolu, aby se odlišila a vynikla. Při práci s nimi se vyplatí přihlížet k následujícím radám:

1. Pamatujte na pravidla designu

Mezi ty základní patří:

  • Udávejte pouze nezbytné údaje: jméno, název firmy, pracovní pozici, kontakt včetně sociálních sítí a logo.
  • Pokud obchodujete mezinárodně, vytiskněte si vizitky v příslušných jazycích.
  • Text udržujte minimálně 5 mm od okraje vizitky.
  • Zajistěte si tiskárnu alespoň s 300 dpi (dots-per-inch) a tím i kvalitní reprodukci.
  • Myslete na čitelnost, dodržujte dostatečnou velikost písma a vhodný font.
  • Pokud nepracujete exkluzivně se spotovými barvami, designujte v CMYK.
  • Pro lepší přehlednost a informační hierarchii používejte mřížku (grid).
  • Správně kombinujte barvy a dbejte na kontrast.
  • Každá ze základních barev má tendenci být v obchodním styku jinak interpretována.
  • Podobně i typy písma evokují emoce.

2. Ohraničená kreativita

Jedním z limitů jsou rozměry vizitky. Ty standardní jsou 85 x 55 mm v Evropě a 90 x 50 mm v USA. V tomto rámci je dobré začít podstatnými údaji, jako jsou jméno a kontaktní detaily a od nich odvíjet další design.

3. Vyhněte se častým chybám

Souvisí zejména s tiskem a okrajem vizitky. Seznamte se s nutným přesahem vaší grafiky (tzv. spadávka, nebo bleed) aby se po vytištění neobjevil podél okraje tenký bílý pásek. Spadávka se váže na tiskárnu a obyčejně bývá 3 mm, ale někdy i více. Nástroje pro úpravu jsou standardní výbavou grafického softwaru.

Opatrnost vyžaduje i souvislá hranice, lemující okraj vizitky. Pokud jste zvolili takový design (lepší je pravděpodobně vyhnout se mu), mějte na paměti, že viditelný bude i ten nejnepatrnější rozdíl v tloušťce hraniční čáry.

4. Povrchová úprava

Ačkoliv tisk může být nákladnější, právě speciální povrchová úprava vizitky může být tím rozhodujícím faktorem, který vizitku odliší vizuálně i hmatově. Ať už je to aplikace fólie, UV efekt, metalické barvy, stíratelný potěr (jako na lístcích loterie) nebo reliéf, všechny mají potenciál udělat vizitku lépe zapamatovatelnou.

5. Řezání do vizitky

Když už jsme u hmatového vjemu, ten je u vizitek neméně důležitý jako zrak. Vyřezáním určité části textu nebo ilustrace zvyšujete šance, že zůstane v hmatové paměti adresáta. Moderní laserové tiskárny nabízejí možnost výřezu, ale při menších množstvích nejsou k zahození ani ruční vyřezávací nástroje.

6. Neobvyklé materiály

Tradičním materiálem je papír, ale nic vám nebrání experimentovat ani s plastem, dřevem, korkem, gumou a kovem. Případně, pokud se to hodí, vytiskněte vaše údaje na malej pamlsek pro psa, či ministruhadlo sýra.

7. Užitečná vizitka

Udělat vizitku užitečnou i jinak, než jen jako informačně-reklamní médium, rovněž není špatný nápad. Může se přeměnit na stojan, pouzdro, záplatu na defekt duše kola, USB klíč, otvírák lahví a mnoho jiných věcí, které je dobře mít po ruce.

8. Vlastní tvorba

Pro opravdovou autenticitu, retro efekt a pocit domácí výroby můžete vyzkoušet vlastní tvorbu pomocí hobby knihtiskařské sady. Inspirace i návodů najdete dostatek.

9. Recyklace starého papíru

Totéž platí o recyklovaném papíru. Zužitkovat můžete starý karton, pohlednice, i jiné druhy tvrdého papíru. Vhodnou alternativou je i čistý recyklovaný papír, který běžně zakoupíte v papírnictví.

10. Dvakrát měřit...

Není nic horšího, než objevit gramatickou či faktickou chybu poté, co byla celá sada vizitek vytištěna. Proto si celý text vícekrát projděte nejen vy, ale i jiné, původně nezainteresované osoby – ty případnou chybu objeví dříve.

Designové vizitky.

Etiketa

S novými bezvadnými vizitkami v ruce jste však jen na půli cesty k úspěšnému networkingu. Jak a komu vizitku podat, jak reagovat, když si o ni někdo řekne a co říct po výměně vizitek jsou jen některé z otázek této výmluvné etikety.

11. Ujistěte se, že vizitky máte s sebou...

…a v dostatečném množství. Zjištění, že jste je zapomněli, nebo vám došly, je frustrující. A pravděpodobně nejen pro vás. Odpovědi „Promiňte, ale právě jsem rozdal poslední…“ se vyhněte za každou cenu.

12. Nerozdávajte je každému

Buďte selektivní a dbejte na to, abyste vizitku dali jen lidem, o kterých máte zájem v budoucnu slyšet. Ovšem ani fakt, že rozdáte 100 vizitek, neznamená, že se vám i 100 lidí ozve.

13. Vizitku dejte tomu, kdo o ni požádá

Vizitku nikomu nenuťte. Osobě, která o ni požádá, ji podejte co nejdiskrétněji pravou nebo oběma rukama. Prsty by přitom neměly překrývat text. Dívejte se do očí a usmějte se. Pokud to řeknete citlivě, je v pořádku informovat příjemce o tom, jak preferujete být kontaktováni (telefon, email).

Nikdy nepodávejte více než jednu vizitku.

Opětovně požádejte o vizitku i vy a přijměte ji stejně, jako jste podali vaši.

Podávání vizitky.

14. Mezinárodní specifika

Japonsko – vizitku podávejte vždy oběma rukama a ujistěte se, že jsou na ní vaše tituly a pracovní pozice. Tento rituál má i částečně osobní rozměr.

Čína – také použijte obě ruce, vaši vizitku nabídněte před tím, než si ji od někoho vyžádáte, po obdržení vizitku jako projev úcty chvíli studujte.

Velká Británie, Austrálie a USA – výměna vizitek je neformální, je akceptovatelné vložit si ji ihned do kapsy.

Vícejazyčné země – je vhodné udávat informace na vizitce v příslušných jazycích.

15. S obdrženou vizitkou nakládejte s respektem

Pokud máte ve zvyku psát na zadní stranu vizitek poznámky, vždy se nejprve zeptejte, zda to nepřekáží osobě, která vám ji předala. Pro každý případ mějte po ruce notes, do kterého můžete psát bez obav.

16. Dejte pozor, v jakém jsou stavu

Nejlepší je nosit vizitky v ochranném obalu. V kapse, či peněžence se snadněji poškodí a nebudou působit profesionálně.

Při přijímání vizitky můžete pochválit její design, zpracování a podobně. Pak si ji bezpečně uložte, neboť nepříjemné faux pas je i říkat si o ni podruhé.