Pro vznik geniálního průmyslového designu není nutný ani vysoký rozpočet, ani složité technické zpracování. O tom, že dlouhodobá funkční užitečnost může být doprovázena i výraznou jednoduchostí provedení, nejlépe svědčí příklady jako příbor nebo princip ručního otevírání plechovky s nápojem. Objektem, který nepřestává fascinovat a skvěle dokladuje, jak málo stačí k tomu, aby promyšlený design dobyl svět, je také svorka na papír.

Sponky

Minulost

Potřeba sepnout dohromady kopu na sobě naskládaných papírů se objevila již v dávnější minulosti. Ve středověku k tomuto účelu sloužila stuha provlečena přes paralelní zářezy v levém horním rohu papírů. Problémem této "vazby", jakož i pozdější alternativy v podobě propíchnutí papírů dlouhým špendlíkem ve tvaru "T", bylo, že papíry se poškozovaly.

Ideálnější by bylo řešení, které by papír nejen nepošodilo, ale bylo by i levné, pevně a bezpečně by drželo pohromadě i silnější sadu papírů a snadno by se jím manipulováno. Když průmyslová revoluce 19. století přinesla první "vývojová centra" a masová výroba poskytla možnost rychlých pokusů přímo na trhu, s novými nápady se roztrhl pytel. A poměrně krátce nato se ukázalo, že na daný účel je vhodný určitým způsobem stočený kus drátu.

Zospinkované papíry

Jak však drát zformovat tak, aby splňoval všechny zmíněné požadavky a jaký drát vůbec použít? Vítěznou formou, po více než století úspěšného používání po celém světě, se jeví jeden z prvních a nikdy nepatentovaných designů. S jistotou lze říci, že svorka oválného tvaru od britské firmy The Gem Manufacturing Company, třikrát podélně symetricky ohnutá tak, aby pichlavé konce drátu nepřečnívaly, obstála ve zkoušce času. Poprvé se pravděpodobně objevila již kolem roku 1880. Původce originálního vzoru není znám, ale nárokovali si ho mnozí, mezi nimi i známý polyhistor viktoriánské éry Herbert Spencer.

První model patentovaný v Evropě (1899) i Americe (1901) byl podle vzoru norského vynálezce Johana Vaalera. Tomu se, tak trochu neprávem, zvykne připisovat i autorství sponky, ale jde spíše o cosi jako norský národní mýtus. Přispělo k němu to, že v době kolem roku 1900 neexistoval ještě v Norsku systém patentů. Vaaler proto první patent získal v Německu, což mu přidalo na popularitě. Dalším faktorem, pro který je i svorka v Norsku symbolem národní soudržnosti, bylo její nošení v období okupace země nacisty. Ti totiž zakázaly nošení jakýchkoli odznaků s norskými národními insigniemi, a tak začali norští vlastenci místo nich nosit na šatech připnuté sponky. Před budovou Vysoké školy obchodu ve městě Sandvika nedaleko Osla stojí dnes dokonce několikametrová socha v podobě sponky.

Sponky vysypané na papírech

Od těch dob prošel tento všední-nevšední předmět mnoha obměnami tvaru, velikosti a materiálů. Populární vylepšení představují vroubkovaný drát snižující kluzkost, design zvaný "sova" bez ostrých konců a trojúhelníkový tvar pro snadnější manipulaci. Ve své klasické formě ale svorka přetrvala jako připomínka nadčasovosti důmyslného industriálního designu.

Pokud se Vám však okoukal klasický design sponky, momentálně je možné koupit sponky nejrůznějších tvarů. Mezi moderní designy patří například auto, letadlo, kolo, srdíčko, hvězda, slunce, žárovka, motýl, plameňák, nebo dokonce lodička.

Sponky ve tvaru letadla a dámské lodičky

Vlastní vylepšení

Denně používané standardní sponky nemusí být vůbec nudné a nabízejí prostor na několik vylepšení. Jednoduchým ohnutím vnějšího oválu se dají například zformovat do tvaru srdce. Sponku je třeba ohnout přesně uprostřed celistvé vnější linie (mezi dvěma vnějšími ohyby) o trochu více než 90 stupňů. V místě nového ohybu bude dolní vrchol srdce. Odstávající část vnějšího oválu následně zasuňte pod vnitřní ovál a ze dvou původních ohybů tak vzniknou horní vrcholy srdce. Třetí původní (nejvnitřnější) ohyb bude sloužit ke snadnější navigaci při zasouvání a po aplikaci bude skrytý pod papírem. Takové srdce může potom sloužit nejen pro spínání, ale také na připnutí romantických odkazů.

Vyrobeno srdíčko ze sponkyVyrobena srdíčková svorka v sešitu

Pokud vám zůstaly nazbyt kousky ozdobné tkaniny, můžete z nich ke sponkám přidělat mašle. Takto najdou vyžití jako trvalé záložky, například v kuchařce. Nejprve uvažte z proužku textilie malou mašli, pak z dalšího podélného kousku malé "převislé konce", jako pro skutečnou mašli. Oba kousky materiálu k sobě uprostřed přilepte. V místě tohoto slepeného středu mašli přiložte ke druhému (ne vnitřnímu, ani úplně vnějšímu) ohybu sponky a upevněte obtočením tenkého drátu. Celé upevnění nakonec překryjte tenkým kouskem látky, který vzadu opět přilepíte. Když nebudete mít zrovna kreativní chvilku a čas na lepení, můžete zavázat pěknou mašli na větší sponku a pěkná záložka je na světě.

Růžová mašle uvázaná na sponky jako záložka

Vizuální pomoc na cestě k dobrým návykům

Autor knihy o seberozvoji James Clear ve své knize Atomové návyky vzpomíná příběh bankovního obchodníka jménem Trent Dyršmíd. Ten se údajně stal úspěšným díky motivační strategii, v níž sehrály klíčovou roli právě sponky.

Dyršmíd měl na stole dvě nádoby - jedna obsahovala 120 drátků a druhá byla prázdná. Hlavní náplní Dyrsmidovej práce bylo prodávat bankovní produkty, nejčastěji přes telefon. Aby v této činnosti vytrval, po každém provedeném telefonátu přemístil jednu sponku do prázdné nádoby. Jeho denní limit byl přemístit jich všech 120.

Po roce a půl práce v tomto tempu prodal Dyršmíd bankovní produkty za 5 milionů dolarů. Proč jeho strategie fungovala? Neboť, alespoň podle autora knihy, úspěch je výsledkem neustálého poctivého opakování fundamentálních principů. A aby se tato rutina neomrzela, je nutná jistá vizuální pomoc. Přesouvání drátků mezi nádobami je současně připomínkou, že je třeba začít a práci neodkládat, okamžitým důkazem pokroku, jakož i prostředkem kontinuální, kumulované motivace v krátkodobém i dlouhodobém horizontu.

Chcete udělat 100 dřepů denně, nebo se ujistit, že vypijete 8 sklenic vody. Stačí vám jedno balení drátků, dvě sklenice na viditelném místě a můžete začít.

Víceúčelová pomůcka

Že svorka se dá použít na množství dalších věcí je jasné každému, kdo ji alespoň jednou držel v ruce. Zde je jen pár tipů pro inspiraci:

  • sepnutí lemu na textilii, nebo i na šatech,
  • odpeckování třešní, stačí rozvinout vnější konec pro snadnější manipulaci,
  • uzavření rolí balícího papíru,
  • výroba nouzového kroužku na klíče,
  • počáteční natržení produktových obalů při otevírání,
  • jako háček na uchopení delikátních věcí, například vyfouknutého vajíčka při barvení,
  • sepnutí bankovek,
  • proražení otvoru zaschlého lepidla,
  • namísto odpadlé původní části uchopení zipu,
  • výroba kreativních náramků s dětmi,
  • označení konce a snadnější přístup k lepicí pásce,
  • věšení obrázků a dekorací,
  • sepnutí děrovaného papíru - provlečením gumičky přes díry a zajištění sponkou.

Sponky uchyceny na balicím papíře

Clippy

I navzdory zjevnému fenomenálnímu úspěchu sponky jako kancelářské potřeby, našel se jeden její přerod, který neskončil příliš slavně. Pod oficiálním jménem Clippy a přezdívkou Clippy se skrývala animovaná postavička sponky, s funkcí inteligentního uživatelského rozhraní v produktech Microsoft Office 1997 - 2003. Interaktivní kancelářská asistentka s výrazným obočím neměla v předepsané náplni práce nic jiného, ​​jen snažit se empaticky pomáhat uživatelům. Ale protože byla optimalizována pro první použití a o své rady se dělila příliš často a opakovaně, nesetkala se s pochopením.

Jevila se spíše jako otravná a nezřídka budila v uživatelích i hněv. Vyskočila například v dokumentu MS Word při každém psaní slova "Drahý" v úvodu textu, s hláškou "Zdá se, že píšete dopis, potřebujete pomoc?"

Podle odborníků odpor uživatelů ke Clippy pramenil z toho, že k ní podvědomě přistupovali jako k živé bytosti. Ta však nesplňovala jejich, opět podvědomé, očekávání o zpětné vazbě vycházející z minulých interakcí se skutečnými, živými osobami. Přestože nedostatky Clippy byly zřejmé už v prvních letech po jejím uvedení, Microsoftu trvalo delší dobu, než ji stáhl. Zlé jazyky jako hlavní důvod odkladu jejího konce uvádějí, že původní manažerkou projektu byla manželka Billa Gatese, Melinda French.

Nečekaně a překvapivě, Clippy se v roce 2019 dočkala krátkého návratu v podobě série "Sticker" v chatovací aplikaci Microsoft Teams. Firma ji ale krátce nato znovu propustila ze svých služeb a oznámila, že "interní policie pro ochranu značky" nebyla její pokusem o comeback vůbec nadšená. Příznivci Clippy ve své reakci začaly petici za její pokračování v rámci MS Teams. Co bude následovat nevíme, ale pohledy profesionálních úředníků na toto téma, minimálně ty satirické ve stylu Petra Bátora, by jistě přivítal každý.